New new blog!

Tento blog umřel už před dávnými časy,
ale tento! TENTOTENTOTENTO světlý, mrkvový a blýskavý pokračuje v jeho (skoro mrtvé) tradici.

Víc keců, víc angličtiny a víc oranžové barvy *mrk mrk*

There's an angel hiding in your sleep.
It's watching over a small flame of life in your heart.
Sometimes, it whispers memories in your ear: "Through picking strawberries all Summer you can make your dreams come true. And the sweet taste of it will remain in you forever. And ever. And ever."
That's what it'll say. And you'll remember it.
And one day you'll realize you've grown old. And older. And older.
Yet still, you won't become an adult so easily. As far as I know.

argajeiojgoirg

I remember times when coffee was something special.
Magical.
To stand in the kitchen and wait for water to boil.
And my heart started jumping like crazy every time.

I remember times when sitting in front of the computer in 2 a.m. was something special.
Magical.
I was trying to be as quiet as possible in order not to wake up parents. Because they would be angry to see me up so late.

I remember times when I had dreams.
My mind would fly with the wind and sing.
I would sit on a tree branch and write in my journal.

And then I've grown up.

..!

I wish I could fly.
I would flap my wings, let the leaves rise from the ground and make a whirl around me and then.. I'd take off.
I'd wave to the whole town and disappear.

Vzzzzum

Hudbu dělím do dvou kategorií.
U první z nich většinou umím znalecky pokývat hlavou a říct "zajímavě použité zvukové efekty"

(Psapp)


..nebo "vzlétnutí, výbuch světla, energie, a pak...náhlé ustrnutí, se kterým sledujete letící anděly nad svou hlavou, z očí se vám hrnou slzy a vy už ani nevíte, že vás před několika minutami hrozně bolela záda"

(Sigur Rós)

(Poppalagið byl nejlepší song z celého pražského koncertu)

..nebo cokoli jiného, rádoby hudebně znalého.
Shrnuto, podtrženo: pokus popsat, co se mi na té či oné hudbě vlastně líbí.

Pak je tady ještě skupina číslo 2.
Skupina, která je tady k připomenutí, že všechny kritiky a recenze jsou na všechnu hudbu prostě krátké. Skupina, která se mi líbí prostě protože proto.
Čert ví, jestli je na ní něco kvalitního nebo ne, jestli se mi líbí proto, že zpěvák je fešák a nevímcoještě.

(Miyavi)


Může to být móda, póza, trend, sračka a milión dalších věcí.
Ale stejně skupina číslo 2 není o nic horší 1. Už jen proto, že s ní zapomínám brát hudbu tak zbytečně vážně. A pak, prostě mě baví. A o to, aby se hudba líbila, jde především. Zbytek se nepočítá.

(ale mimochodem.. Miyavi - přestože se oblíká jako magor, umí s kytarou neuvěřitelné věci)

Wondering

Zajímalo by mě.. jaký život teď asi vedeš.
Kolik se toho změnilo.
Truchlit? Pchá.
Jen se stalo přesně to, co jsem čekala.
Že jednou budu na to všechno s nostalgií vzpomínat. Že zase otevřu tu krabici a taky historii na icq a budu si s úsměvem říkat, "cože, tak tohle jsme si psaly?"
Narazila jsem na to náhodou, při úklidu ve složkách.
Proseděla jsem nad tím hroznou dobu hloupě se usmívajíc a vzpomínajíc.
Zasnila jsem se, zapřemýšlela, chytala jednotlivé nitky všech těch minulých okamžiků.
Ale na ten pocit už jsem si vzpomenout nedokázala.
Protože.. tak to prostě chodí.
Bylo to trochu jako jedna pasáž z Remarqua.
Obrázek kamaráda atakdále.


A teď po té době.. prostě by mě zajímalo, jak se máte. Všichni.
Napsat?
To ne.
Ale třeba se ještě někdy potkáme (a to je možný vzhledem k těm hudebním vkusům). Možná si zdálky zamáváme, já trochu znervózním, opiju se (:D) a pár dní nad tím budu přemýšlet. Možná že se i pozdravíme a kdovícoještě.

Hm, dneska žádná hudební příloha nebude, je skoro 1 v noci a chce se mi na záchod.

Coming home

Lenivá atmosféra nádraží.
Slunce a ticho občas přerušované vzdálenými odjezdy vlaků, tichými kroky neznámých lidí vystupujících po schůdcích do vagónů a chraplavým hlasem ohlašujícím odjezdy a příjezdy souprav.
Přesto se zdá, jakoby nádraží tonulo v klidu a nic se nehýbalo.
Stařičké, již nepoužívané směrové tabule, tráva prorůstající mezi pražci.
Tichý cvrkot ptáků, bělavé chmýří poletující ve vzduchu a modré nebe.

Vlak se rozjede a poklid se vytratí ve zvuku přeskakujících pražců.
Vagón se kymácí ze strany na stranu a hluk přehlušuje všechny myšlenky.
V každé zastávce se brzdy rozpláčou ve vysokých tónech.
Celé monstrum zapraská, nahne se kupředu, naposledy sebou cukne a utichne.
Nádražím se linou slova, "na nástupiště číslo...," do vagónu vejde několik cestujících a poslední vzpomínka na lenivé odpoledne s modravým nebem a slunečními paprsky obkreslujícími obrysy lokomotivy je ta tam.

Vlak vjíždí do závoje deště, nad ním se rýsují temné mraky.
Kapky šlehají do okenních tabulek a na obzoru nad městem se pomalu začínají rýsovat barvy duhy.

Cestující se baví.
Cítím čpavý zápach moči.
Za chvíli jsem doma.